Vtipálci říkají, že s Angličanem se dá bavit jen o třech tématech – počasí, královské rodině a jeho zahradě. Také u nás řada lidí holduje zahradničení a snaží se vypěstovat si pověstný anglický trávník, avšak anglická zahrada zdaleka neznamená jen perfektně zastřižený zelený pažit. Anglická zahrada je hravá, spontánní, romantická, nespoutaná, překvapivá, rozmanitá… prostě je to styl, který se lidé jinde ve světě často snaží napodobit, avšak zpravidla neúspěšně. Chybí jim totiž to zásadní, a to specifické britské klima s častými dešti a mírnými zimami.
Historie anglických zahrad
Anglické zahrady nebo také anglické parky jako zahradní styl vznikly v 1. polovině 18. století. Uvádí se, že koncept byl reakcí na určitou únavu z příliš striktního a dokonalého vzhledu zahrad francouzských s pravidelně se opakujícími prvky. Kdo styl anglické zahrady vymyslel, není přesně jasné. Spory o prvenství vedly dokonce k hádkám mezi anglickými zahradními architekty, do nichž zasahovali i jejich francouzští a italští kolegové, kteří tvrdili, že to vlastně celé byl jejich nápad. A aby to bylo ještě zamotanější, inspiraci autoři zřejmě našli také v Japonsku a Číně. Ať už to však byl kdokoli, vymyslel to moc dobře.
Co je pro anglickou zahradu typické
Různých definic a pravidel je mnoho, ale jednoznačně závazné pokyny neexistují. Asi nejdůležitější je propojení zahrady či parku s domem a také s okolím. Zahrada nebývá oddělena mohutným betonovým plotem, jak je tak typické pro naše končiny, ale třeba jen nízkou kamennou zídkou či dřevěnými latěmi, které neomezují pohled do zahrady ani z ní. Angličané se svými zahradami rádi chlubí, tak proč je skrývat za zeď?
Hlavním znakem anglických zahrad je přirozenost, jako by ani zahradníka nepotřebovaly, avšak opak je pravdou. Důležitá je promyšlenost, rozdělení do různých celků, přiznané terénní nerovnosti, trávníky, u větších zahrad klidně i louky, skalky, jezírka, případně také potůčky a krásné pěšinky. Nechybí kámen, jenž je častým prvkem v kombinaci s vodou, ani dechberoucí výhledy do volně přecházející krajiny. Je patrná snaha zaujmout návštěvníka vlastně po celý rok.
Další charakteristickou vlastností je útulnost. V zahradách jsou často umně rozmístěny lavičky, různá loubí, pergoly s popínavými rostlinami a další místa lákající k odpočinku, aniž by byl mobiliář nutně sladěný do posledního detailu. Typická je také velkorysost – klasická anglická zahrada potřebuje dost prostoru. Ale vlastně ani tohle pravidlo neplatí přesně. Angličané totiž dokáží i z miniaturních předzahrádek vykouzlit zelenou oázu klidu a krásy.
Pokud jde o rostliny, častá je kombinace okrasných a užitkových rostlin, takže vedle sebe rostou třeba keře bobulovin s pivoňkami nebo jahody s náprstníky. Správný Angličan má v zahradě zpravidla i záhony se zeleninou a bylinkami. Obvyklé je komponování různě vysokých a různě barevných rostlin do celků, časté jsou pestré záhony hustě osázené květinami a samozřejmě nechybí ani obligátní dokonalý trávník.
Květinovou královnou ostrovních zahrad je růže, což ví každý správný čtenář anglických venkovských detektivek. Existuje nesčetné množství historických i moderních kultivarů a nové stále vznikají. Pnoucí i čajové růže najdete doslova v každé zahrádce, a to i v té sebemenší… ať už se vinou nad brankou, tvoří hráz kolem nějakého zákoutí nebo spořádaně čekají na záhonech, až je paní domu nařeže do vázy. Z dalších okrasných rostlin pak jmenujme třeba jiřiny, vlčí bob, krásenky, floxy, ostrožky, vistárie, prvosenky, lilie a levandule.
Anglickým zahradám není zapovězena ani zeleň pocházející z jižních krajin, protože celoroční klima je v Anglii mírné, a tak se zde teplomilné flóře docela dobře daří. Zahrady s nádechem exotiky se rozmohly zejména ve viktoriánské éře, avšak jejich boom pokračoval i ve 20. století. Zejména pak na jihu Anglie nenajdete mnoho pěstěných zahrad, kterým by nedominovala alespoň jedna palma.
Anglická zahrada v Čechách?
Ano, ale… Základním problémem pro vytvoření anglické zahrady u nás jsou klimatické podmínky. Na rozdíl od Anglie jsou na našem území daleko větší teplotní výkyvy, což znamená, že léta jsou u nás teplejší a sušší a zimy o dost chladnější. Pokud se tedy rozhodnete vybudovat si zahradu v anglickém stylu, musíte rostliny před mrazy a holomrazy dostatečně chránit, jinak vám nepřežijí do dalšího roku.
Dalším problémem je velikost zahrad. V posledních desetiletích je u nás normou stavět domy spíše na menších pozemcích, a tak na založení anglické zahrady nebývá dostatek místa. Ani otevřené prostory a výhledy bez plotů nebo jen s nízkými zídkami vzhledem ke zdejším zvyklostem moc šancí na úspěch nemají. Navíc ne každému je zahradničení po chuti a raději tráví svůj volný čas jiným způsobem.
Pokud jste to právě vy, pak i pro vás tu mám jeden zahradně laděný tip. Zajeďte navštívit zámky Veltrusy a Krásný Dvůr nebo si třeba naplánujte výlet do Lednického areálu či Terčina údolí u Nových Hradů. Jsou to totiž typické ukázky anglických parků, které ve své době vznikaly s cílem kreativně a nenásilně napodobit volnou přírodu. V Čechách najdete anglické parky zpravidla právě kolem zámků, ale také v lázeňských městech nebo poblíž sanatorií. Proč právě tam? Protože procházka v takovém parku je jako balzám na duši, a to zejména v době pdzimní, kdy většina stromů hýří ohnivými barvami padajícího listí.
Ať už se tedy raději procházíte volnou přírodou, kterou za vás nenásilně vytvarovala ruka zahradního architekta, anebo dáváte přednost pohodlné lavičce ukryti v růžovém loubí vlastní krásné zahrádky, otevřete svou mysl a nechte se inspirovat celoroční barevnou a tvarovou proměnlivostí a svobodou anglického zahradního stylu. Vždyť život, to je především změna.
Budeme rádi, když se s námi v komentářích podělíte o své zahradnické úspěchy!
